30. 6. 2012

Šuplík: Zabijte pohany!

Pohled odjinud, z historie. Zajímavá myšlenka vedla mne k sepsání tohoto před více než 4 lety. Pocit stísněnosti a naděje i přes jasnou vidinu blízkého konce. Co se jim asi honilo hlavou, než o ni přijdou?

Otevři oči, poslouchej zvíře.
Probdělé noci, svázáni v díře.

Prosíme o pomoc, svobodu životu.
Musíme trpět za svoji nahotu?

Nechtíc vraždit a nechuť zabíjet,
z poháru bytí budem dnes upíjet.

Zkrácený den, hodinka spánku,
přejdi k mřížoví, ukaž tu ranku.

Krvácí, teče, tryská jak fontány,
kaluží na zemi zbarvíš se od rány.

Rudě i modře, zelenou žlutou,
zazpívá nad ránem slavík tu krutou.

Cvrliká hrobníček u tvrdé postele,
počkám, až nebudu cítit se unyle.

Zavřeni v kobce, týden a měsíc,
tušíme naději, klečíme prosíc.

Někde tam venku, jsou naše rodiny.
Najdem je někdy, bijí už hodiny.

Odpusťte duším myšlenku hrůznou,
zvrácenou chuť, život žít s múzou.

Otevři oči, poslouchej zvíře,
probdělé noci ve vlastní víře.

Víře v lepší zítřky, naději, lásku.
Není tu místo pro posedlou chásku.

Zabijte pohany.

29. 6. 2012

Existenční dilemata - Status: Checked!

Začátky

Před mnoha lety jsem, i z popudu tehdejší zamilovanosti (skončilo to tří a půl letým vztahem) a hecnutí se (s "ní"), zakládal blog (ona jej měla též).

Zrušil jsem svůj zápisník asi po třech letech postupného psaní pocitů, zážitků, vnitřních problémů i rozebírání toho, že mi ráno udělala snídani do postele. Kdybych to přirovnal k dnešní době - byl to takový Twitt-longer v dávkování "napiš 3x týdně", jinak se tvá přítelkyně bude ptát, co se děje.

Tehdy se jednalo o blog mladého kluka, který se jen chtěl vypsat ze svých vnitřních problémů, namísto aby o nich mluvil. Tehdy jsem to snad potřeboval. Jenže tehdy není teď.

Ptám se proč

Dnes zakládám blog s hlavou čistou, myšlenkami jen na to nejhorší (nejlepší!) a také z důvodu postupné archivace některých svých přání, předsevzetí a možná, opravdu jen možná, proto, abych měl místo, kde mohu říkat, co chci. "Lidé mě potřebují." K. H. Mácha.

Užij si to

A nikdo, NIKDO mě tu nebude cenzurovat. Nadávejte si, dělejte si, co chcete. Protože tady platí jistá pravidla. Ta moje.

Proto dodržuji mantru, kterou si zatím celou nepamatuji, ale mám ji odedneška sepsanou:

Pochval, urážej, miluj, nenáviď, nadávej, řvi, hrej, truchli, vybreč se, obejmi, čmárej, kresli, cituj, zašpiň, škrtej, umývej, maluj, piš, odpovídej, chápej, věř, chtěj, přej, sni...

Užij si ten svůj život dle svého a mysli při tom na druhé.

UPDATED:
Jestli se tu objeví články v angličtině nebo v němčině, nemohu předem zajistit ani jednu možnost. Takže si nechávám dveře otevřené, třeba z toho časem bude i profesní zápisník o postupech, které stojí za to neopakovat. Protože chyb není nikdy dost, abychom se z nich nemohli ještě více poučit.